Cesta má své fáze. Ty jsou signovány aktivitou, kterou jednotlivec vykonává. Popis cesty a charakteru jednotlivých úrovní magického poznání a tedy i zasvěcení, může být návodný a užitečný. Každý jde po cestě svým tempem, jak mu osud přeje. Netřeba se hnát, ale netřeba zaostávat. Stupně od sebe nejsou stejně vzdáleny, mají obecnou povahu a lze si je představit na vývojové exponenciále, kdy sedmý post je branou k maximální aproximaci božského vědomí :-)
Následující text je překlad rituálu z Řeckých magických papyrů. Soubor papyrů různé datace, kdy některé pocházejí z prvního století před našim letopočtem a jiné byly napsány až ve čtvrtém století našeho letopočtu. Text rituálu označeného jako PGM III. 494-611 nese krom rysů helenizovaného Egypta a blízkého východu i transformovanou, časem naředěnou a mírně zpřeházenou koncepci nebo spíše magickou formu funerálního textu Am-Duat, který je o celé tisíciletí a půl starší.
Lze usuzovat, že ti, co drželi tajemství pro faraony, je předávali dál až je uzpůsobili i pro další účely, případně je předělali později jiní. Důležité je, že pro případnou rekonstrukci či doplnění chybějících míst rituálu z Řeckého magického papyru je možné nahlédnout do původního zdroje Am-Duat. Ovšem ne ve všech případech, protože rituál je vlastně oproti svému originálu příliš moderní či vyvinutý. Některá stěžejní jména, symboly a formy, které se přidaly později, lze doplnit snad už jen skrze jasnozřivost.
I přes neúplnost je rituál možné považovat za velmi přínosný a tak redakce Zřídla přeje všem příjemné čtení a hodně inspirace.
Pokračování…
Myslet si, že jsme ve vesmíru sami, je dnes už spíše doménou náboženství. Dřív to bylo naopak. Na mimozemský život se věřilo. V současnosti to vypadá spíše tak, že jen ortodoxní či fanatický jedinec nepřipouští myšlenku, že člověk není ve vesmíru sám. Přesto jsme zatím nikoho neviděli. Meteority obsahují sloučeniny potřebné ke vzniku života a sice zatím neznáme ten správný recept na prapolévku, v které začaly dvě položivé části tvořit život celý, jsme k odhalení jeho vzniku stále blíže a blíže a tak možnost, že se to stalo někde jinde a někdy jindy, je už nejen více než pravděpodobná, ale spíše zcela jistá.
Brána k Opravdovému Zasvěcení od Františka Bardona je skvělá knížka. Obsahuje spoustu cvičení, magických popisů, vhledů a poznatků.
Některá cvičení jsou, pokud je pochopíte špatně, nebezpečná a mohou vést k situacím, které jsou daleko za hranou zdravého rozumu. Příběhů o bardonovcích, kteří svůj trénink nezvládli, ať už takovým nebo jiným způsobem, a skončili tragicky, se vypraví vcelku dost. Některé věci jsou od samého začátku jasné, třeba de Guaitovo braní opia v horké vaně mu bylo osudné, ať už si to člověk vykládá jako podlehnutí magickému útoku nebo smůlu závislého člověka, rozhodně to není něco, co by chtěl kdokoli opakovat nebo napodobovat.
Na druhou stranu práce s živly na první pohled nevypadá nebezpečně, patří to přece k základu, dokud ovšem člověk nepožaduje hned v začátku fyzický výsledek, jaký se popisuje v závěrečném stupni vývoje.
Duchovní a spirituální filmy zobrazují kousek neviditelného světa a jeho fungování, případně vystihují ve svém příběhu odvěká témata, která jsou veskrze lidská a tedy aktuální i v současnosti.
Pro dobrý zážitek z filmu se musí potkat vnitřní i vnější příčiny. Jednoduše řečeno v jeden čas vám snímek nemusí sedět a v jinou dobu se stane podnětným zjevením. Na některé druhy umění to chce specifickou náladu a pokud nejste naladěni, poznáte to do deseti či patnácti minut.
Redakce Zřídla přeje příjemně strávený čas.
V popisku k pantáklu se píše:
The sixth pentacle of Mars.– It hath so great virtue that being armed therewith, if thou art attacked by any one, thou shalt neither be injured nor wounded when thou fightest with him, and his own weapons shall turn against him.¨
Překlad: Šestý Pántákl Marsu – Má tak skvělou působivost, že pokud jste jím obrněni, pak jste-li kýmkoli napadeni, nebudete zraněni ani zblízka ani z dálky, když s ním budete bojovat, a jeho vlastní zbraně se obrátí proti němu.
Jde tedy o obranný pantákl.
Série pěti krátkých postřehů a divokého zření.
Poslední komentáře